Dominance - Submisivita

Jak poznáme pomocí grafologie dominanci a submisivitu?

Dominance
Dominantní jedinec je sebejistý, přesvědčený o svých názorech, panovačný, agresivní, ctižádostivý a soupeřivý. Druhé ovládá skrze příkazy a přebíráním odpovědnosti.





Dominance v písmu: Bennito Mussolini




Submisivita
  • malé písmo (skromnost, podřídivost, opatrnost)
  • slabý tlak (slabší vitalita, křehkost)
  • pomalost (pasivita)
  • chabé girlandy, dvojoblouky (nepevnost, citlivost, diplomacie)
  • oblost (citové založení, měkkost, mírnost, tolerance)
  • klesající řádek (rezignace, útlum)
  • silný pravý sklon (ovlivnitelnost, závislost)
  • škrtání, opravy (projevy nejistoty)
  • potlačené koncové tahy (zábrany v projevu)
Submisivní jedinec je podřídivý, mírný, poslušný, navenek přizpůsobivý, tolerantní k druhým; manipuluje (často nevědomě) nesamostatností a vyžadováním podpory (Jeřábek). Bývá však také dobrým posluchačem (zpovědní vrbou).




Submisivita v písmu: katolický kněz Charles de Foucauld


*


Osa dominance - submisivita, kam můžeme plus mínus v určitém rozmezí zařadit každého člověka (s tím, že většina lidí se bude dle Gaussovy křivky nacházet kdesi uprostřed), jakoby odráží jednu ze dvou sociálních strategií:

1) Budu se snažit mít naprostou nadvládu nad teritoriem, situací, druhými, abych nad nimi měl moc, tudíž přístupnost k výsledkům jejich energie (práce), ale na druhé straně budu muset nést riziko agresivních útoků a tíhu zodpovědnosti za rozhodování? (Dominance).

Anebo: 2) Budu se snažit odklonit jakoukoli potenciální agresivní hrozbu milým a podbízivým chováním, budu se snažit přenést svou odpovědnost a tíhu rozhodování na někoho jiného, budu se snažit dosáhnout svých cílů vyvoláváním pocitů bezmocnosti a soucitu? (Submisivita).

Obě dvě strategie mají něco do sebe a můžeme si to představit jako interakci mezi velkými a malými národy anebo feudálními hegemony a jejich vazaly. Mocné státy usilují o dominanci, malé těm velkým "lezou do p." A v určité situaci je to výhodné pro oba.

Tyto expresivní metafory, kterými disponuje náš jazyk, nejsou od věci. Lidé, kteří ve vztazích (ať už heterosexuálních či homosexuálních) tíhnou k nevyváženým vztahům na bázi krajní dominance či submisivity (či jejich přepínání z extrému do extrému), mohou být dle Freuda fixováni v anální fázi psychosexuálního vývoje.

Fixace v anální fázi může souviset s nevyřešeným konfliktem v pozdější, Oidipovské fázi, kdy je úkolem syna odtrhnout se od matky a úkolem dcery odtrhnout se od otce tím, že se identifikuje s rodičem stejného pohlaví. Freud je v tomto přísný, cesta jinudy nevede. Dcera musí přijmout matku, aby se mohla odtrhnout od otce a stát se sexuálně dospělá, a syn musí přijmout otce a odtrhnout se od matky, aby se stal sexuálně dospělým. (To je slavné řešení Oidipovského komplexu, které bychom neměli bagatelizovat; ještě jsem neslyšel o nikom, kdo by na cestě životem prokličkoval jinak).

Sexuální dospělost Freud označuje jako genitální fázi, schopnost navázat relativně vyrovnaný eroticky-láskyplný vztah, jenž může směřovat k reprodukci, tvoření, narození dítěte. Je možné, či spíše pravděpodobné až zákonité, že když se synovi nedaří identifikovat se s otcem, a dceři s matkou, nemůže projít směrem ke genitalitě (slasti z "tvořivého plození"), a proto se vrací (regreduje) zpět do nižších, dětských vývojových stupňů (kde se cítí bezpečný): k analitě a oralitě. (Analita a oralita jsou pojmy zavedené Freudem, které se v nejobecnější rovině váží ke slasti získávané příslušnými otvory lidského těla.)

Nicméně dominance a submisivita charakteru nemusí mít nic do činění se sexuálním chováním (BDSM). Sexualitě v písmu je věnována samostatná kapitola zde. Pro zajímavost a orientaci: podle grafologie odpovídají (velmi přibližně!) sexuálně dominantnímu typu dolní délky s napjatou fixací 4a (napjaté, tvrdé, strnulé, úhlovité, špičaté, tlakově zesílené tvary), zatímco submisivnímu typu dolní délky s tlumenou, nejistou fixací 4b (nedotažené, nejisté, ochablé, nepevné tvary se slabým tlakem). Fixace dolních délek může být jiná než fixace zbylého písma. Lze si představit situaci, kdy je v běžném životě "upozaděný" jedinec v sexuálním chování dominantní a naopak.

Nemůžeme však dle písma činit jednoznačné závěry, jde spíše o cvik získaný grafologicko-psychologickou praxí. Sexualitu nelze vyjmout jako cosi odděleného od zbytku charakteru.

Vystavil
Štítky:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)